A odtud jsme odjeli vlakem a autobusem do Borku u Jílového u Prahy. A vyrazili jsme nejprve do Žampachu a pak do štol, kde se těžilo zlato. Nejprve jsme navštívili štolu sv. Josefa, kterou jsme si prošli všichni. A ti starší a odvážnější poté navštívili i štolu Sv. Antonína Paduánského. Ta je totiž neosvětlena, a tak si sebou každý musel nést i baterku. A na závěr se ještě musí vystoupat plazivkou více než dvacetimetrový žebřík. Takže to byl pro každého velký zážitek.Když jsme si prohlédli štoly, vyrazili jsme přes Studené na vrch Pepř, kde je postavena ocelová rozhledna. Kdo po ní vylezl až nahoru, byla to pro něj opravdová zkouška odvahy. To, protože nahoře, díky vyhlídkové plošině s roštovou podlahou, je vidět celých těch cca 20 metrů až dolů. Je z ní však vidět Prahu, Velký Blaník, Brdy a další vzdálenější místa. Odtud jsme se vydali do Jílového u Prahy. Jenomže výlukový autobus, který byl náhradou za vlak, odjížděl až za hodinu, rozhodli jsme se, že ještě navštívíme pravěký menhir na Boží skále, který byl pokřesťanštěn železným křížem. Když jsme pak sešli do Jílového  na autobus, měli jsme v nohách dobrých sedm kilometrů. Přitom jsme navštívili štoly, rozhlednu, pravěký menhir i další zajímavosti. Všechny malé účastníky musím pochválit, že nezlobili a cestu zvádli ujít. A také chci poděkovat Renče Jaurysové a panu Randusovi za pomoc s výpravou.

Foto viz : http://selmy.tabory1.sweb.cz/jilove16/jilove16.htm